Pravidelná zpráva Evropské Komise o České republice za rok 2002
Miroslav Bohdálek - 13. Listopad 2002, rubrika Studie
Témata: Evropa/Rusko, Evropská unie
Od roku 1997, kdy byla vydána Agenda 2000, zveřejňuje Evropská komise každý rok v říjnu pravidelné zprávy o pokroku, který učinily kandidátské země v přijímání evropské legislativy (tzn. acquis). Evropská komise tím dala najevo, že východní rozšíření EU se zásadně liší od předcházejících rozšíření, neboť při nich vypracovala vždy pouze jednu zprávu (tzv. avis).
Tyto pravidelné zprávy jsou v jednotlivých kandidátských státech netrpělivě očekávány a podrobeny pečlivému zkoumání. Ve vnitrostátních sporech se pak stávají dobrým nástrojem všech stran pro prosazování vlastních zájmů.
Letošní zpráva je obzvláště důležitá, protože přichází v době uzavírání předstupních jednání. Ve srovnání s loňským vyjádřením a hlavně s vyjádřením z roku 1997 je Česká republika viděna téměř bezchybně. Loňská zpráva říkala, že „Česká republika je fungující tržní ekonomikou. Za předpokladu, že učiní další pokrok ve střednědobé fiskální konsolidaci a dokončí implementaci strukturálních reforem, měla by být schopna se vyrovnat s konkurenčním tlakem a tržními silami uvnitř Unie v krátké době.“ Letošní Zpráva už říká, že České republice stačí k vyrovnání se s těmito tlaky pouze „pokračování v současné reformní cestě“. Z pohledu tohoto vyjádření je Česká republika připravena na vstup do Evropské unie.
Toto však není jediné měřítko připravenosti. V hlavní kapitole B této Zprávy hodnotí Komise připravenost z hlediska plnění kodaňských kritérií (politická a ekonomická kritéria) a schopnosti přijmout závazky vyplývající z členství v EU (29 kapitol acquis). Kapitola D pak tato kritéria nahlíží z pozice Přístupového partnerství a Akčního plánu pro posílení administrativní a soudní kapacity.
Politická kritéria
Zpráva EK v této kapitole identifikuje dvě zásadní vylepšení a dva přetrvávající problémy. Prvním posunem vpřed je přijetí Zákona o státní službě z května 2002. Neexistence zákona byla v dřívějších zprávách kritizována, proto je jeho přijetí velmi vítáno. Komise však doporučuje jeho rychlejší aplikaci v praxi, neboť jeho plná funkčnost se předpokládá až v roce 2006. Další kladné hodnocení si vysloužilo vytvoření systému správních soudů.
Bohužel dva další tradiční nešvary zůstaly bez zásadních změn. Prvním z nich je délka soudních řízení. Novela Zákona o trestním řízení měla na délku soudních řízení jen minimální vliv a naopak jejich délka se v roce 2001 oproti předcházejícím rokům ještě zvětšila.
Tím druhým bodem je korupce. Této problematika se objevuje na několika místech Zprávy. V rámci této kapitoly Zpráva říká: „Výzkumy ukazují, že korupce a ekonomická zločinnost zůstávají vážnou příčinou k obavám.“
Posunem vpřed je vytvoření Speciální skupiny pro boj s korupcí a hospodářskou kriminalitou na Nejvyšším státním zastupitelství (NSZ). Podle NSZ bylo mezi 5. říjnem 2000 a koncem května 2002 bylo zahájeno 139 vyšetřování hospodářských zločinů, přičemž uzavřeno jich bylo 40 a 99 se stále vyšetřuje. V roce 2001 bylo 200 obvinění z korupce (proti 160 v roce 2000), 262 obvinění ze zneužití pravomoci veřejného činitele (232 v roce 2000) a 9486 obvinění z podvodu (9445 v roce 2000). Čísla se mírně zvyšují, což se však dá chápat jak pozitivně, tak negativně.
Menší podkapitola se týká občanských a politických práv. Za zmínku stojí délka vazby, která v květnu 2002 průměrně činila 171 dnů a snížila se tak oproti květnu 2001 o 5 dnů. Ve stejném období také výrazně poklesl počet vězňů (17 600 proti 22 tisícům). Rezervy jsou však ve větším využíváním alternativních trestů.
Pro počet rasově motivovaných činů, kterých v roce 2001 bylo registrováno 452 (v roce 200 jich bylo 364), platí stejná poznámka jako pro čísla u korupce a hospodářské kriminality. Jejich nárůst nemusí být způsoben samotným nárůstem zločinnosti, ale větší schopností policie tyto zločiny odhalovat a dokazovat.
Poslední odstavec se zabývá problematikou Benešových dekretů a dokazuje neochotu jednoznačně se vyjádřit ke kontroverzním tématům. V tomto vězí zásadní nepochopení Pravidelných zpráv (Regular Reports), které bývají někdy českými novináři nazývány jako Hodnotící zprávy. Ale jejich primárním cílem není hodnotit, nýbrž pokud možno nestranně popsat pokrok učiněný kandidátským státem za dané období. Proto letošní zpráva ve vztahu k Benešovým dekretům říká, že proběhla jednání o této problematice a český premiér Miloš Zeman a komisař Günter Verheugen učinili společné prohlášení, ve kterém se shodli, že pečlivě zhodnotí všechny právní aspekty této záležitosti. Na závěr přišla Komise s objevným tvrzením, že „Český parlament a Evropský parlament také přijaly rezoluce k tomuto tématu.“
Vedle množství obecných tvrzení však Zpráva obsahuje i určitá konkrétní data, které nám nejsou moc známa, protože se je ani nesnažíme vyhledávat a nepovažujeme je za důležitá. Například průměrný hrubý příjem žen v roce 2000 byl 70,1 % mužského příjmu, což znamená pokles o 3,1 % oproti roku 1999. Naopak nepatrným posunem dopředu z hlediska rovných příležitostí mužů a žen jsou dvě ženy ve vládě Vladimíra Špidly a dvě ženy navíc v nově zvolené Poslanecké sněmovně (celkem 34).
Tradiční oblastí zájmu Komise ve Zprávě je postavení národnostních menšin. Letos Komise oceňuje legislativní rámec, který reguluje práva národnostních menšin a který vstoupil v platnost v srpnu 2001. To však nic nemění na tom, že postavení romské menšiny je stále nedostatečné a Romové trpí „diskriminací v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a bydlení“. Že tato problematika není založena jen na obecných proklamacích, dokazuje konkrétní nedostatek: „Dosud nebyl uzavřen žádný úspěšný případ rasové diskriminace na poli přístupu k zaměstnání, přestože existuje relativně silný právní rámec.“
Ekonomická kritéria
Dva ze základních ekonomických údajů mají opačnou tendenci. Zatímco inflace je na relativně nízké úrovni a nečeká se žádný zásadní nárůst, tak nezaměstnanost už se blíží 10 %. Její růst je způsoben strukturálními reformami, které byly nutné, ale nedostatky jsou v pokusech snížit ji. Rekvalifikace nejsou příliš rozšířeny a také flexibilita pracovních sil není příliš vysoká, což mj. spočívá v obtížnosti stěhování se za novým zaměstnáním (prosperující oblasti s větší možností zaměstnání mají dražší bydlení).
Z dalších mnoha ekonomických ukazatelů bych vyzdvihl otázku reformy výdajů a problematiku klasifikovaných úvěrů. Česká vláda dosud podle Komise nebyla schopna přikročit k jasné reformě veřejných výdajů, což vedlo k jejich zhoršení. Srozumitelná reforma mandatorních výdajů, jakožto jasná priorita, nesmí být odsunuta z důvodu katastrofálních povodní v srpnu 2002. Bez tohoto kroku nemůže být dosaženo střednědobé daňové stability.
Očištění bankovních portfolií prostřednictvím České konsolidační agentury vedlo k ozdravění celého bankovního sektoru. Ke konci března 2002 činily klasifikované úvěry 19,6 % (na konci roku 1999 to bylo 32,2 %). Nesmíme však zapomínat, že k tomu hlavně přispělo převedení těchto úvěrů do České konsolidační agentury, která byla vyjmuta z bankovního sektoru.
Vyjednávací kapitoly
Další část Zprávy se týká jednotlivých vyjednávacích kapitol, do kterých bylo rozděleno acquis. Každá z nich byla podrobně rozebrána z hlediska situace v předcházejícím roce a dalšího vývoje. V závěru kapitoly byly dosažené kroky zevrubně shrnuty. V následujícím textu jsem se pokusil vybrat nejdůležitější body jednotlivých kapitol, přičemž některé jsem vynechal z důvodu absence důležitých sporných témat.
Kapitola 2 – Volný pohyb osob. Nejdůležitější spor – volný přístup českých zaměstnanců na pracovní trh EU – byl vyřešen přechodným obdobím na 2 až 7 let. Dalším bodem sváru je vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů.
Kapitola 4 – Volný pohyb kapitálu. Zde si čeští vyjednavači vyhádali dvě přechodná období – na nákup nemovitostí (5 let) a nákup zemědělských ploch (7 let).
Kapitola 5 – Právo obchodních společností. Dlouhodobým problémem zůstává pirátství v oblasti duševního vlastnictví.
Kapitola 6 – Hospodářská soutěž. Kapitola ještě nebyla uzavřena. Přestože česká strana dosáhla určitých pokroků, některé oblasti se neslučují s acquis. Jedná se především o pomoc bankám a ocelářskému průmyslu při restrukturalizaci.
Kapitola 7 – Zemědělství. Zemědělství České republiky v roce 2001 představovalo 4,2 % hrubé přidané hodnoty (4,3 v roce 2000) a zaměstnanost v zemědělství představovala 4,6 % z celkové zaměstnanosti (5,1 % v roce 2000). Celkově je kapitola relativně obecná a vyhýbá se konkrétním problémům. Otázku vína, která je pro české (především moravské) vinaře v dnešní době velmi důležitá, odbývá frází, že jednání „musí být ukončena“. Ze závěrečného shrnutí vyplynulo, že největším problémem v rámci této kapitoly je oblast veterinární, kde Česká republika získala dvě přechodná období. Druhou oblastí, kde je nutné zlepšení, je administrativní struktura, která by měla být posílena, aby byla schopna implementovat Společnou zemědělskou politiku (SZP). Otázka přímých plateb zemědělcům, která bude pravděpodobně řešena přechodnými opatřeními, byla z důvodu probíhajících jednání opomenuta.
Kapitola 9 – Dopravní politika. Stejně jako zemědělství, je i tato kapitola stále otevřená, přičemž nedostatky jsou shledávány především v oblasti železniční dopravy.
Kapitola 10 – Daně. Ačkoliv byla kapitola už provizorně uzavřena, výše DPH v některých oblastech je stále důvodem k jednání. Na některé hodnoty DPH však získala Česká republika přechodná období. Také rozhodnutí o prodloužení existence bezcelních obchodů na hranicích až do konce roku 2003, přestože se Česká republika zavázala k jejich zrušení ke konci roku 2001, se nesetkalo s přílišným pochopením.
Kapitola 13 – Sociální politika a zaměstnanost. Poměrně negativní hodnocení získala nezaměstnanost v České republice. „Situace na trhu pracovních sil se zásadně nezlepšila a výška a růst dlouhodobé nezaměstnanosti se stávají vážným problémem. Nezaměstnanost zůstává mezi 8 a 9 % se silnými rozdíly mezi regiony.“ Za zmínku stojí, že nezaměstnanost v roce 2001 byla 6,7 % u mužů a 9,6 % u žen.
Kapitola 14 – Energetika. V kontextu pečlivě vážených kritických vyjádření v těchto Zprávách je třeba zdůraznit poznámku, že „v probíhajícím procesu privatizace a restrukturalizace energetického průmyslu musí být zajištěna jeho transparentnost a otevřenost“.
Kritiku si také vysloužila neochota podporovat obnovitelné zdroje energie, protože byla snížena státní finanční podpora projektů na využití obnovitelných zdrojů energie, což dokazuje nízkou politickou prioritu, kterou vláda tomuto tématu dává.
Poměrně kladné a nekonfliktní hodnocení získala oblast jaderné energetiky, která opět odkazovala k dohodě z Melku.
Kapitola už byla provizorně uzavřena a Česká republika získala dvě přechodná opatření.
Kapitola 15 – Průmyslová politika. Kapitola byla předběžně uzavřena, ale Zpráva klade důraz na rychlou a úspěšnou restrukturalizaci ocelářského průmyslu a především slučitelnost této restrukturalizace s pravidly, které jsou stanoveny v otázce státních zásahů a subvencí.
Kapitola 17 – Věda a výzkum. Přestože vláda rozhodla, že na vědu a výzkum půjde 0,7 % hrubých domácích výdajů, skutečná hodnota byla 0,54 %, což je v mluvě Komise „relativně nízká hodnota“.
Kapitola 20 – Kultura a audiovizuální politika. Jedno z nejkritičtějších vyjádření celé Zprávy se týkalo „pokračujícího nedostatku transparentnosti a stability ve vztahu k otázkám vlastnictví a kontroly komerčních televizních stanic“.
Kapitola 21 – Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů. V této oblasti byl vykonán velký pokrok, ale stále není naplněna strukturální a administrativní kapacita a hlavně přijat Národní rozvojový plán a jednotlivé operační programy.
Kapitola 22 – Životní prostředí. Česká republika získala dvě přechodná období a ačkoliv byla kapitola předběžně uzavřena, zůstávají určitá legislativní opatření, která musejí být přijata. Nedostatkem je i příliš velké množství kontrolních orgánů a organizací s nejednoznačnými pravomocemi, které zneprůhledňují kontrolu nad případným znečištěním životního prostředí.
Kapitola 24 – Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitra. V rámci této kapitoly bylo přijato množství opatření přibližujících naši praxi acquis. Ale nejsledovanější oblast – boj proti podvodům a korupci – zůstává bez pokroků, což Zpráva dost výrazně vytýká: „V boji proti podvodům a korupci nebyl zaznamenán žádný pokrok v oblasti legislativní harmonizace. Novelizace zákonů v oblasti redefinování korupce v soukromém sektoru a trestní odpovědnosti právnických osob stále chybí.“ Problematiku korupce zdůrazňuje i vyjádření v závěru kapitoly, kde nedostatky v této oblasti staví proti ostatním úspěchům: „Jediná zaznamenáníhodná výjimka z tohoto úspěšného postupu, bez ohledu na nedávná zlepšení, zůstává ve schopnosti čelit fenoménu korupce a zločinnosti »bílých límečků«“.
V oblasti ochrany hranic Zpráva vyjímá problematiku ochrany zelené hranice se Slovenskem, která zaostává za požadavky Schengenského akčního plánu.
Kapitola 26 – Vnější vztahy. Ačkoli je kapitola provizorně uzavřena, Česká republika musí přehodnotit všechny bilaterální smlouvy, které nejsou v souladu se závazky, vyplývajícími z členství v EU. Zároveň musí dodržet závazek ke zrušení snížení cel na některé výrobky civilního letectví do prosince 2002. Vedle těchto doporučení Zpráva ocenila českou podporu stanoviskům prosazovaným Evropskou unií v rámci WTO.
Kapitola 27 – Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Kapitola o SZBP je hodnocena velice kladně a Komise v ní neshledává žádné větší problémy, což rozhodně stojí za zaznamenání. Z hlediska některých kroků české zahraniční politiky se jedná podle mého názoru o poněkudpřekvapivé hodnocení. Komise má jediné doporučení: v budoucnu udržujte stejnou politiku jako doposud.
Kapitola 29 – Finanční a rozpočtová ustanovení. Kapitola je stále v jednání. Opět se zde objevuje tradiční důraz na finanční kriminalitu. Komise brání vlastní finanční zájmy a obává se nedostatečného výběru DPH, který by snižoval vlastní příjmy Společenství.
Závěr
Pro většinu kapitol, včetně některých nezmiňovaných, platí určité společné body. Česká republika musí zlepšit své administrativní kapacity a schopnosti. Nedostatečné množství a připravenost úředníků na zvládnutí agendy acquis se táhne celou zprávou jako červená nit.
Zároveň Komise chválí přijetí některých zákonů od vydání poslední Zprávy. Především se jedná o Zákon o státní zprávě, Zákon o státní podpoře výzkumu a technologického rozvoje nebo novelu Zákona o trestním řízení. Nakonec opět připomenu korupci a hospodářskou kriminalitu, které si vysloužily nejtvrdší kritiku.
V úplném závěru si neodpustím jednu poznámku k zamyšlení. Při pročítání Zprávy – všech povinností, závazků, doporučení a pravidel – člověka napadají fundamentální otázky o smyslu toho všeho. Mají pravdu federalisté, zdůrazňující ideologickou hodnotu evropské integrace a spolupráce, nebo druhá strana, vidící za těmito doporučeními pouze dirigistické aspirace Bruselu? V akademické rovině je tato otázka stěží řešitelná, ale názory české společnosti se dozvíme v červnu roku 2003, kdy se bude konat referendum o vstupu České republiky do Unie. Budou čeští občané dostatečně informovaní a nad věcí, aby dokázali odhlédnout od těchto zbytečně a byrokraticky se tvářících zpráv? A jsou to opravdu věci, nad které by se měl člověk povznést v zájmu myšlenky evropské jednoty, nebo už integrační proces překročil určitou hranici evropského idealismu, za kterou už nejsou tyto excesy omluvitelné?
Plná verze Zprávy je ke stažení na http://www.euroskop.cz.
Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy
S podporou International Institute of Political Science v Brně