Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Celková monitorovací zpráva o přípravách České republiky na členství

Ve své Pravidelné zprávě z roku 2002 se Komise zavázala, že bude sledovat pokrok dosažený přistupujícími zeměmi v přijímání acquis a šest měsíců před dohodnutým vstupem těchto zemí do EU vydá pro Radu EU a Evropský parlament Celkovou monitorovací zprávu. Začátkem listopadu 2003 pak Komise tuto Celkovou monitorovací zprávu (dále jen Zpráva) vydala.

Zpráva pracuje s několika zdroji informací. Jedná se o informace poskytnuté Českou republikou v rámci Asociačních dohod a předvstupních vyjednávání a vlastní hodnocení úředníky Komise. Návrh Zprávy byl založen i na různých zprávách připravených Radou a Evropským parlamentem. V některých případech vzala Komise v úvahu i zjištění shromážděná mezivládními (Rada Evropy, OBSE, mezinárodní finanční instituce) a nevládními organizacemi.

Zpráva je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola – Ekonomická témata – je zhodnocením pokroků, která Česká republika učinila na základě doporučení z předcházejících Pravidelných zpráv Komise. Druhá kapitola se týká závazků a požadavků vycházejících z předvstupních vyjednávání. Hlavní částí je zhodnocení české připravenosti na vstup do EU z hlediska 29 kapitol acquis. Poslední kapitolou je závěrečné shrnutí všech kapitol a oblastí acquis a jejich rozdělení na tři části – oblasti acquis, které jsou plně implementovány; oblasti, které jsou implementovány jen částečně; oblasti, vyvolávající vážné obavy, zda k jejich implementaci před vstupem do EU dojde.

V následujícím textu se pokusím o analýzu Zprávy a především zdůraznění témat, která Komise považuje za nejdůležitější a kterým se věnovala nejvýrazněji. Pro srozumitelnost použiji výše zmíněné členění, jaké použila Komise ve své Zprávě.

Ekonomická témata

Důraz v této kapitole není kladen na celkovou připravenost země na vstup do EU, ale především na změny od poslední Pravidelné zprávy. Komise říká, že Česká republika sice dosáhla makroekonomické stability, ale znepokojení vyvolává zhoršení stavu veřejných financí, konkrétně negativní trend vývoje celkového deficitu státních financí. Česká republika se sice vydala na reformní cestu, ale jen váhavě. Hlubší a komplexnější reformu si vyžaduje také systém sociálního a zdravotního zabezpečení a penzijní systém.

Závazky vycházející z předvstupního vyjednávání

Identifikaci problémů, které Komise považuje za nejdůležitější, nám usnadní dva dopisy, jež Komise adresovala v roce 2003 České republice. Vyjádřila v nich své obavy ohledně připravenosti České republiky v těchto oblastech: vzájemné uznávání profesních kvalifikací, úpravy potravinářských podniků, ustavení ústřední harmonizační jednotky v rámci kapitoly Finanční kontrola a sladění spotřebních daní a daní z přidané hodnoty.

V první části této kapitoly také Komise hodnotila českou připravenost v oblasti administrativní a soudní a v oblasti protikorupčních opatření. Komise se zde opět vrací k Zákonu o civilní službě, který byl zdůrazněn jako hlavní klad v loňské Pravidelné zprávě. Problémem však je posunutí vstupu tohoto zákona v platnost, které způsobí, že česká administrativa vstoupí do EU na úplném začátku své vlastní reformy.

Zmínku si zasloužila i reforma územního uspořádání, konkrétně finanční reforma s tím spojená. Finanční zdroje pro kraje nejsou podle Komise přesně definované.

V oblasti soudnictví se už několik let opakuje problém délky soudních řízení, která se v roce 2003 ještě zvětšila. Jediným pozitivním bodem je zkrácení řízení před obchodním rejstříkem v Praze.

Dalším tradičním tématem je korupce, přesněji opatření přispívající k boji s korupcí. Podle zprávy GRECO (Skupina proti korupci při Radě Evropy) korupce v České republice stále vyvolává znepokojení. Česká republika sice přijala nejrůznější administrativní a zákonná opatření posilující boj proti korupci i většinu instrumentů požadovaných ze strany acquis, ale hlavní nedostatek je v nedostatečných výsledcích při soudním stíhání korupčních případů.

Kapitoly acquis

V následující části se zaměřím na jednotlivé kapitoly acquis, zmíním však jen ty, které Komise považuje za problematické nebo u kterých došlo k výrazné změně oproti loňské Pravidelné zprávě.

Kapitola 1 – Volný pohyb zboží. K menším legislativním úpravám musí dojít v Zákoně o veřejných zakázkách tak, aby byl zajištěn volný přístup firem z EU a zrušeno preferování národních firem.

Kapitola 2 – Volný pohyb osob. Oproti loňské Pravidelné zprávě Komise důrazně poukázala na nevyřešení otázky vzájemného uznávání kvalifikací. Volný pohyb pracovních sil už byl vyřešen přechodným obdobím, ale pokud nedojde k jednoznačným krokům v oblasti uznávání kvalifikací, Česká republika v této oblasti nesplní závazky vyplývající z členství.

Kapitola 3 – Volný pohyb služeb. Musí dojít k okamžitým krokům v oblasti obchodních licencí, aby bylo zajištěno volné poskytování přeshraničních služeb.

Kapitola 4 – Volný pohyb kapitálu. Sporné body v této kapitole byly vyřešeny dvěma přechodnými obdobími – na nákup nemovitostí a zemědělské půdy. Česká republika však musí přijmout nové acquis v této oblasti a posílit administrativní kapacity v boji proti praní špinavých peněz.

Kapitola 5 – Právo obchodních společností. Jako v předchozí Pravidelné zprávě Komise zdůrazňuje nedostatky v ochraně duševního vlastnictví a poukazuje na nutnost posílení odborných znalostí soudců.

Kapitola 6 – Hospodářská soutěž. Problémy, které bránily uzavření této kapitoly v loňském roce, byly vyřešeny přechodným obdobím na restrukturalizaci ocelářského průmyslu a státní pomoc vybraným ocelářským společnostem.

Kapitola 7 – Zemědělství. Zemědělství je tradičně a pochopitelně nejobsažnější kapitolou. Česká republika má určité nedostatky v několika oblastech (např. Integrovaný správní a kontrolní systém, tržní mechanismy a především veterinární a fytosanitární oblast). Vážné obavy vzbuzuje nedostatečný pokrok v oblasti ochrany veřejného zdraví.

Kapitola 9 – Dopravní politika. Problémy způsobuje nedostatečná implementace acquis v oblasti silniční dopravy a sociálních a technických acquis.

Kapitola 10 – Daně. Do této kapitoly spadá oblast bezcelních obchodů, kde Česká republika vědomě a opakovaně nedodržuje své závazky a snaží se prodloužit jejich fungování co nejdéle. Nejprve bylo zrušení bezcelních obchodů stanoveno na konec roku 2001, poté na konec roku 2003. Naposledy se Česká republika zavázala k jejich zrušení k 31. březnu 2004.

Kapitola 13 – Sociální politika a zaměstnanost. Oproti loňské Pravidelné zprávě, kde byla nejvýraznější otázka nezaměstnanosti, tentokrát Komise zdůraznila jiná témata. Jedná se například o rovný přístup k zaměstnání a efektivní sankce proti diskriminaci. Přístup k zaměstnání musí být opravdu rovný, proto Komise požaduje zrušení omezení, chránící ženy před prací v podzemí a před fyzicky náročnou prací. Větší důraz by měl být také kladen na zaměstnávání starších lidí.

Obavy opětovně vzbuzuje situace Romů – vysoká nezaměstnanost, nedostatečný přístup ke vzdělání a diskriminace při zaměstnávání. Vstřícnější přístup by se měl projevit i na regionální a lokální úrovni, konkrétně v otázce bydlení.

Kapitola 14 – Energetika. Otázka úspor energie a obnovitelných zdrojů není tak kritická jako v loňské Pravidelné zprávě. Česká republika pouze musí posílit administrativní kapacitu. Přechodné opatření bylo dohodnuto v otázce zásob ropy.

Kapitola 18 – Vzdělání. Česká republika splňuje všechny podmínky, pouze je nutné přijmout acquis v oblasti vzdělávání dětí migrujících (zahraničních) zaměstnanců.

Kapitola 19 – Telekomunikace a informační technologie. Česká republika musí přijmout nové acquis v oblasti telekomunikací a posílit nezávislost a kompetence regulátora v telekomunikačním sektoru.

Kapitola 20 – Kultura a audiovizuální politika. Komise zdůrazňuje nutnost vytvoření stabilního, transparentního a efektivního regulačního rámce.

Kapitola 21 – Regionální politika a koordinace strukturálních nástrojů. Velké požadavky v této kapitole jsou kladeny na profesní vzdělání a připravenost české administrativy a její schopnost efektivně využívat zdroje Společenství a na dostatečný finanční management a kontrolu.

Kapitola 22 – Životní prostředí. Česká republika musí přijmout nové acquis týkající se strategického posouzení vlivu na životní prostředí (SEIA). Určité nedostatky našla Komise v oblasti ochrany přírody a ohrožených druhů.

Kapitola 23 – Ochrana zdraví spotřebitelů. Česká republika potřebuje zlepšit dohled nad trhem k zlepšení prosaditelnosti legislativních opatření.

Kapitola 24 – Spolupráce v oblasti justice a práva. České policii chybí etický kodex, také administrativní kapacita pro boj s korupcí je nedostatečná. Jak již bylo zmíněno, Česká republika musí novelizovat legislativu týkající se praní špinavých peněz. K lepšímu zvládání azylové problematiky potřebuje Česká republika zvýšit počet soudců řešících tyto případy a poskytnout jim další vzdělání.

Kapitola 26 – Vnější vztahy. Komise zdůrazňuje stejné problémy jako v loňské Pravidelné zprávě – přehodnocení a terminace bilaterálních smluv s třetími zeměmi.

Kapitola 27 – Společná zahraniční a bezpečnostní politika. Komise opět oceňuje českou připravenost v této kapitole, pouze zmiňuje nedostatečnou legislativu týkající se zahájení a ukončení ekonomických sankcí.

Kapitola 28 – Finanční kontrola. V oblasti finanční kontroly a vnitřního auditu musí Česká republika posílit přijímání úředníků pro předvstupní a strukturální fondy a pro Kohezní fond a zajistit jejich dostatečnou odbornou připravenost.

Kapitola 29 – Finanční a rozpočtová ustanovení. Tato kapitola se týká především vlastních zdrojů Společenství. Proto Komise klade velký důraz na dostatečné zajištění důvěryhodnosti statistik HDP a kalkulace zdrojů z DPH.

Závěrečné hodnocení Komise

Jak již bylo zmíněno, Komise v poslední kapitole své Zprávy rozděluje všechny oblasti do tří kategorií podle jejich slučitelnosti s acquis. V poslední kategorii jsou oblasti, které vzbuzují vážné obavy a vyžadují okamžitou a dostatečnou nápravu, jinak Česká republika před vstupem do EU nesplní všechny své závazky.

Pro Českou republiku Komise identifikovala tři hlavní nedostatky. Jedná se o ony tři výtky, které vyvolaly největší mediální zájem po zveřejnění Zprávy a byly podkladem pro srovnání všech přistupujících států. Konkrétně se jedná o nedostatky v těchto oblastech – volný pohyb osob (vzájemné uznávání kvalifikací); zemědělství (úpravy potravinářských podniků tak, aby splnily požadavky na ochranu zdraví); silniční doprava (implementace sociálního a technického acquis).

Závěr

Tato Zpráva byla poslední, kterou Komise připravila před vstupem kandidátských zemí do Evropské unie. Měla monitorovat pokrok učiněný jednotlivými státy od poslední Pravidelné zprávy z roku 2002.

Česká republika v mnoha oblastech dosáhla pokroku, takže splňuje závazky a požadavky vyplývající z předvstupních jednání. Vedle tří výše zmíněných nedostatků, které vzbuzují závažné obavy, Komise opětovně zdůraznila problematiku korupce a diskriminace Romů. V úvodu Zprávy Komise upozornila, že v jejím zájmu není pouze implementace legislativních opatření, ale i jejich skutečná funkčnost. V České republice je tato praktická aplikace legislativních opatření omezena nedostatečnou administrativní kapacitou a odbornou připraveností úředníků. V několika kapitolách nemohla Komise konstatovat naprostou shodu českého právního rámce s acquis kvůli tzv. novému acquis, tedy legislativním opatřením, která byla přijata v EU po uzavření vyjednávacích kapitol. Nikde však Komise nevyjádřila obavy, že by mohlo dojít k problémům při přijímání tohoto nového acquis.

Poznámky pod čarou

blog comments powered by Disqus
Autor
Miroslav Bohdálek
Rubrika
Studie
Témata
, ,
Publikováno
24. 11. 2003