Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: EU a závazky po Pařížské klimatické konferenci

V prosinci loňského roku v Paříži proběhla 21. mezinárodní klimatická konference, na které se většina států OSN dohodla na přijetí nové globální dohody o ochraně klimatu. V reakci na to se nyní na mezivládním i nadnárodním poli EU projednává, k jakým klimatickým závazkům v rámci Unie by se členské státy měly zavázat.

Klimatická konference v Paříži se stala jednou z nejsledovanějších politických událostí roku 2015. Přijetí tzv. Pařížské dohody znamenalo, že se většina států OSN dokázala dohodnout na podobě právního rámce pro klimatickou politiku pro další desetiletí v globálním měřítku. Cílem tak bylo nejen dosažení shody v otázkách ochrany životního prostředí napříč širokým spektrem účastníků, ale zejména nastavení nových závazků odpovídajících aktuálním trendům, a to především po skončení platnosti Kjótského protokolu v roce 2020. Nejvýznam­nějším výstupem konference se stala dohoda opírající se o závazek udržení globálního oteplování pod hranicí 2°C do konce století a postupné směřování k dalšímu snížení o 0,5°C. Aby smlouva mohla v roce 2020 vstoupit v platnost, musí ji ratifikovat alespoň 55 % zemí, které zároveň představují produkci minimálně 55 % světových emisí skleníkových plynů.

Z hlediska shody na nových závazcích byla konference v Paříži pokrokově úspěšná. Nyní je otázkou, zda i konečná implementace závazků bude mít takto hladký průběh. V praxi to bude znamenat pravidelné pětileté vyhodnocování národních plánů a monitoring jejich naplňování. Mimo sjednané závazky bylo pro EU důležité i úspěšné sjednání jednotné strategie členskými státy a v souvislosti s tím i schopnost působit a jednat na konferenci jako celek, což mělo pro postavení EU jakožto světového lídra v oblasti boje proti klimatickým změnám stěžejní význam.

V reakci na Pařížskou konferenci se na poli EU od začátku března projednává, jak by se přijaté závazky měly promítnout do evropské legislativy. Konkrétně Evropská komise vyjádřila své stanovisko v dokumentu Cesta z Paříže. V něm dala poměrně jasně najevo, že se již nebude zabývat zvyšováním evropských klimatických závazků, a to až do roku 2023. Tento rok se má nést ve smyslu přehodnocení klimatických závazků pro období po roce 2030. Komisaři se shodli na tom, že aktuálně nastavené klimatické závazky EU jsou dostatečné a je třeba se nyní pozorněji věnovat spíše aktuálnějším tématům jako je například migrace.

Přesto, že se Evropská komise rozhodla nezvyšovat vlastní klimatické závazky v reakci na pařížskou klimatickou dohodu, ne všechny členské státy EU s tímto rozhodnutím souhlasí. To se projevilo například na zasedání ministrů životního prostředí začátkem března v Bruselu. Pro zpřísnění klimatických závazků se ozvaly např. Velká Británie, Německo, Francie, Belgie, Portugalsko a Švédsko. Evropská unie se totiž zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů o 40 % oproti roku 1990, což v praxi znamená, že až do roku 2023 nemusí zpřísňovat své cíle v oblasti klimatu. Zástupci výše uvedených států v čele s Německem volají po daleko větším omezení emisí, které by odpovídalo udržení nárůstu průměrné celosvětové teploty pod 1,5°C oproti současnému nastavení do 2°C, které pouze zamezuje nejhorším dopadům plynoucích ze změn klimatu. Evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete dodal, že ambicióznější plány sice podporuje, nicméně s nimi většina členských států prozatím nesouhlasí. Narážel tak zejména na země střední a východní Evropy, jejichž ekonomiky jsou na spalování uhlí daleko více závislé.

Český premiér Bohuslav Sobotka považuje výsledky konference v Paříži za úspěch. Rovněž však dodává, že výsledná dohoda neodpovídá ve všech ohledech původní představě ČR. Měl konkrétně na mysli zejména ambiciózní závazky v oblasti snižování emisí CO2. S výsledky jak konference, tak i nedávným projednáváním závazků v Radě EU byl spokojen i ministr životního prostředí Richard Brabec. Zároveň dodal, že pro EU bude nyní stěžejní především samotná ratifikace dohody. Pokud by se členským státům podařilo smlouvu ratifikovat v dostatečném termínu před nabytím platnosti, měla by zajištěnou lepší vyjednávací pozici v rámci rozhodovacích procedur již od počátku. Jako aktuální priority ČR Brabec zdůraznil zlepšení nakládání s odpady, podporu výzkumu, vývoje a inovací pro efektivní získávání druhotných zdrojů a snížení skládkování. Mimo jiné však bude také důležitá jak příprava ekonomických nástrojů a stimulů pro podporu recyklace v českém průmyslu, tak i zajištění dostatečných investic a kapacit pro přechod z hospodářství odpadové na oběhové.

blog comments powered by Disqus
Autor
Jitka Kuncová
Rubrika
GP Briefing, Zaměřeno na EU
Témata
, , , , , , ,
Publikováno
14. 3. 2016