Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Karty jsou rozdány aneb Unie má nové vedení vrcholných orgánů

Konec srpna přinesl Evropské unii další změnu ve vedení vrcholných orgánů. Po zvolení předsedy Evropského parlamentu a Evropské komise zná Unie nově také předsedu Evropské rady a Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Evropská rada je vrcholným orgánem EU, ve kterém zasedají a rozhodují o směřování Unie hlavy nebo předsedové vlád jednotlivých členských států. Post stálého předsedy ER byl však zaveden až s Lisabonskou smlouvou v roce 2009. Do té doby fungovalo předsednictví v Radě na rotačním principu. Prvním a prozatím také jediným stálým předsedou Evropské rady byl tak Herman Van Rompuy, který byl po zvolení v roce 2009 znovuzvolen i v následujícím 2,5 letém volebním období. Nově byl nyní přidělen post předsedy ER polskému premiérovi Donaldu Tuskovi a Vysokou představitelkou Unie pro zahraniční a bezpečnostní věci se stala italská ministryně zahraničí Federica Mogheriniová. Tato skutečnost vyvolala v Evropě rozporuplné reakce.

Přesto, že výběr právě těchto dvou kandidátů nebyl od začátku zřejmý (především v případě Federicy Mogheriniové) ukázal se jako souhra hned několika kompromisů. Jedná se jednak o dohodu mezi východem a západem Evropy, ale také mezi pravým středem a levým středem. Mimo jiné se opět na těchto dvou postech operuje s genderovým vyvážením (Donald Tusk totiž nastupuje po Hermanu Van Rompuyovi a Federica Mogheriniová nahrazuje na postu Catherine Ashton). V rámci jakéhosi kompromisu podpořil Donalda Tuska i britský premiér David Cameron, jakožto protiváhu k předsedovi Evropské komise Jean-Claude Junckerovi.

Zatímco na samotnou volbu Donalda Tuska a Federicy Mogheriniové je nahlíženo jako na konsenzus mezi členskými státy, rozporuplné reakce vyvolává budoucí potenciální nalezení podobných stanovisek aktérů samotných. Evropskou unii totiž čeká v budoucnosti několik nezpochybnitelných zkoušek soudružnosti, jako například referendum o budoucnosti Velké Británie v EU, vývoj rusko-ukrajinských vztahů či budoucnost eurozóny. Hodnocení jejich rozhodnutí a kroků bude stěžovat i fakt, že jejich předchůdci nastavili poměrně vysokou laťku. Herman Van Rompuy byl totiž svým uměním kompromisu všeobecně známý, k čemuž mu nepochybně pomohly zkušenosti s komplikovanou belgickou politikou. Jen pro představu je možná zajímavé uvést, že Belgie drží rekord doby sestavování vlády, která trvala až 541 dnů.

Jak se problémům Unie bude umět postavit Donald Tusk, je však otázkou budoucnosti. Prozatím mu však hraje do karet jeho razantní názor proti ruskému postoji a akcím na Ukrajině. Právě tento faktor byl stěžejní i u Federicy Mogheriniové, jelikož se při její volbě mnohé státy obávaly pozdějšího pro-kremelského přístupu. Kromě optimistických úvah o prosazení politika z východní části Evropské unie se však vyrojila i řada obav. Například BBC mu vytýká jeho slabou znalost angličtiny. Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál se zase obává, že po odchodu Tuska z polské politiky budou česko-polské vztahy nadále slábnout, a to zejména kvůli rozdílným postojům k Rusku. Dále zmiňuje i jeho smysl pro individualitu, který by mohl rozhodování v Evropské radě ke spokojenosti všech vcelku narušovat. Rovněž kritický je pak i ke slabému postavení Federicy Mogheriniové, která kvůli vytýkané nezkušenosti a nedůvěře pravděpodobně ztratí určitou část praktických úkolů svého úřadu.

Donald Tusk a Federica Morgheriniová tedy mají v rukou poměrně významný díl pravomocí a nyní zbývá jen počkat, zda a jak své moci využijí a jestli se diskutované předpovědi okolí naplní či nikoliv. To se bude pak vzhledem k rozdílným názorům a postojům odvíjet také od jejich vzájemných shod a rozporů. Například lze předpokládat, že bude Donald Tusk usilovat o tvrdší přístup ve vyjednávání s Ruskem, zatímco Federica Mogheriniová otevřeně podporuje spolupráci EU s Ruskem v otázce plynovodu South Stream. Dalším možným svárem pak může být i členství Velké Británie, Donald Tusk se totiž již nechal slyšet, že si Evropskou unii bez Velké Británie nedokáže představit. Soupeření jejich postojů však nerozřeší nikdo jiný než konsenzus jednotlivých členkých států.

blog comments powered by Disqus
Autor
Jitka Kuncová
Rubrika
GP Briefing, Zaměřeno na EU
Témata
, , , , , , ,
Publikováno
9. 9. 2014