Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

Global Politics

Časopis pro politiku a mezinárodní vztahy

GP Briefing: Výsledky voleb do Evropského parlamentu jako demonstrace euroskepticismu?

Volby do Evropského parlamentu, které probíhaly od 22. do 25. května, přenesly několik překvapivých, zamyšlení hodných i pro mnohé alarmujících výsledků. Brzy po jejich zveřejnění představovali svoje vize kandidáti na předsedu Evropské komise. Martin Schulz, komentující nutné kroky pro jeho stranu, která ztrácí velkou část křesel, Ska Geller, jež byla naopak druhým místem zelených ve Švédsku potěšena, stejně jako Alexis Tsipras vítězstvím SYRIZY v Řecku. José Manuel Barroso na svém twitterovém účtu označil za důležité, že strany, které bojovaly proti hospodářské krizi, jsou znovu v parlamentu. I přes velmi nízkou účast voličů ve východní části Evropy volilo poprvé v historii celkově více lidí než při volbách uplynulých. V sociálních médiích se v souvislosti s malou účastí voličů (ČR 17%, SR 13%) hovoří o střední a východní Evropě jako o „černé díře Evropy“, což doslova vystihuje toto grafické zpracování. Nicméně jinde v Evropě dosahovala čísla až k šedesáti procentům. Variabilita účasti však nebyla hlavním tématem. Tím je bezesporu úspěch euroskeptických a krajně pravicových stran.

Euroskeptické a krajně pravicové strany

K asi nejdiskutovanějším a nejpřevratnějším výsledkům patří výhra krajně pravicové Národní fronty ve Francii a euroskeptické Strany nezávislosti ve Velké Británii.

UKIP, jež je vedena charismatickým lídrem Nigelem Faragem, se otevřeně hlásí k vystoupení z Evropské unie. Strana vyhrála 23 křesel, zatímco konzervativci a labouristé každý po 18. Británie je jedna z nejmultikul­turnějších zemí Evropy, nicméně Farage argumentoval spíše nevměšováním se do evropských záležitostí a zaměřením se na domácí politiku, která kvůli Evropě strádá. Nacionální akcent více zdůrazňovala Britská národní strana, ta ovšem ve volbách neuspěla. Předseda strany Nick Griffin obvinil z neúspěchu právě UKIP, která měla sebrat nacionalistům hlasy. Strana nezávislosti (UKIP) je označována jako „single-issue party“, ovšem samotný lídr prohlásil, že o něm ještě určitě uslyšíme. The Huffington Post rozebírá, jaké aspekty stojí za Faragovým vítězstvím. Hovoří se o jakémsi honu na čarodějnice, v jejímž středu Farage stál, a jemuž velkou část kampaně obstaral zájem médií.

Vítězství krajně pravicové strany Marine Le Pen ve Francii se stalo pro mnohé alarmující skutečností a pokládá společnosti otázku, do jaké míry mohou být strany s podobnou rétorikou úspěšné. Národní fronta, BBC nazvaná jako dříve nedotknutelná, obsadí 24 křesel, dříve Sarkozyho UMP o čtyři méně. Euroskeptická strana zabodovala i v Dánsku; po Národní frontě a Straně nezávislosti bude tak Dánská strana lidu v parlamentu početně nejvýraznější. Od Marine Le Pen se však distancovala a prohlásila, že hodlá spolupracovat s Cameronovými konzervativci.

Hranici 10 % přesáhly nebo těsně minuly i strany v Rakousku, Maďarsku, Finsku a Řecku. Předseda řeckého Zlatého úsvitu Nikos Michaloliakos vzkázal z vězení, že straně velmi gratuluje k vítězství nad vládním terorismem a že je výsledek důkazem nepodléhání lžím. Marine Le Pen dle International Busines Times odmítá se stranou, která operuje se symbolem svastiky, jakkoliv spolupracovat. Poté, co v Německu získala mandát strana hlásící se k národnímu socialismu, došlo v Dortmundu k útoku neonacistů, kdy bylo několik osob zraněno včetně jednoho kandidáta za pirátskou stranu. Minimální počet mandátů získali i Praví Finové, kteří se netají homofobní rétorikou, maďarský Jobbik, požadující např. speciální označení židů či Rakouská strana svobody, která doufá, že bude moct spolupracovat s Národní frontou. Open Society Foundations komentuje možné konsekvence vítězství takových stran pro otevřenost společnosti, jež je pro Evropu důležitá. Hrozí vytvářením tichých dohod mezi většími stranami jako jejich vlastní taktiku proti populistům. Dle Davida Camerona by bylo kardinální chybou následovat euroskeptickou a krajně pravicovou politickou vlnu. Na druhou stranu se sám snažil získat hlasy euroskeptických Britů, když prohlásil, že při výhře druhého volebního období vypíše referendum o setrvání Británie v EU.

Levice a socialistické strany

Druhá nejsilnější – socialistická frakce obsadí v parlamentu 190 křesel, což je o šest méně než v roce 2009. Evropská spojená levice si zase o sedm polepší, bude mít tak 42 křesel.

V souvislosti s výhrou nacionalistů ve Francii se do velmi nepříjemné pozice dostal socialistický prezident Francois Hollande, jehož strana skončila třetí s nejnižším výsledkem v historii voleb do EP. Národní fronta hrozí i v domovské zemi politickým zemětřesením. Hollande se potýká s klesající nedůvěrou voličů zejména pro prezidentské volby 2017 a otřesena je rovněž jeho pozice ve straně. Angela Diffley z RFI si klade otázku, do jaké míry byla výhra nacionalistů volbou proti vládě a Hollandovi a do jaké hlasem pro ideologii strany samotné.

V Řecku zvítězila koalice radikální levice – poměrně nová strana SYRIZA reagující na hospodářskou krizi. Jak již napovídá název, strana je shlukem několika levicových uskupení. Její program je v současnosti postaven na tzv. „anti-austerity“ nebo „anti-bailout“ ideách, reagujících tak na vládní politiku. Jako historické vítězství nad těmito politikami situaci popisuje např. Chicago Tribune news. Předseda Alexis Tsipras označil v souvislosti s politikami radikálních škrtů Řecko za jakousi pokusnou myš. Socialisté zvítězili ještě na Maltě, v Itálii, Portugalsku, Rumunsku, Slovensku a Švédku. Ve Španělsku byl výsledek oproti posledním volbám velmi odlišný a pro levici nepříliš příznivý. V roce 2009 měly dvě hlavní strany (středopravá a levicová) 80% hlasů, současně je to méně než 50%. Lídr španělských socialistů (PSOE) po výsledku rezignoval. Stejně reagovali i předsedové v Irsku, Slovinsku či Maďarsku.

Liberálové, lidovci a zelení

Frakce křesťanských demokratů je v parlamentu stabilně nejsilnější. V Německu, tedy největší zemi Evropské unie, zvítězila CDU Angely Merkelové s 35 % hlasů. Právě na osobě Angely Merkelové podle ekonomických odborníků stojí budoucnost Evropy, a to zejména na základě ochoty provést rozsáhlou reformu, která by při opomenutí mohla vést k fragmentaci unie, jak popisuje The Economist. Středopravé strany obsadily první pozice zejména ve středovýchodní Evropě, liberálové ve Finsku, Estonsku, Lotyšsku a Nizozemí.

Den po volbách se uskutečnila konference frakce zelených. Výsledek zhodnotili jako stále dobrý, ač ne nejlepší, co kdy byl. Představitelé zelených v popředí s Rebeccou Harms varovali před nárůstem populismu a nacionalismu v souvislosti s úspěchem takových subjektů. Co se týče nových stran hlásících se k zelené politice, tak poprvé získaly mandáty strany ze Španělska a Chorvatska. V České republice Strana zelených nepřesáhla pětiprocentní hranici. Samotný předseda Ondřej Liška rezignoval po neúspěchu na funkci předsedy a okomentoval svoji představu o dalším fungování strany.

Specifické subjekty

Evropský parlament je platformou, ve které mají šanci se do popředí dostat subjekty se specifickým zaměřením či zájmy. V případě těchto voleb to je např. Feministerna, švédská strana operující s otázkami práv žen a bojem proti rasismu. Slavit mohli též milovníci a ochránci zvířat. Svůj mandát v Evropě bude mít Tierschutzparte, strana bojující za práva zvířat. Nicméně s takovým tématem nebyla v Evropě jediná. Hlas v Evropském parlamentu bude mít i představitelka za severoirskou Sinn Féin, která se zapsala do historie svým působením v konfliktu v Severním Irsku. Kontroverze vyvolává zvolení osoby Janusze Korwin-Mikka v Polsku, jenž je obviňován z popírání holokaustu a údajně i výroků, v nichž tvrdí, že všechny ženy si přejí být znásilněny. Zvolena byla také například neteř Sophie Loren a vnučka Benita Mussoliniho. Není to její první zvolení, nyní však kandidovala za jiné uskupení, a to Berlusconiho stranu Forza Italia.

blog comments powered by Disqus
Autor
Miroslava Pavlikova
Rubrika
GP Briefing, Zaměřeno na EU
Témata
, , , , , , , , ,
Publikováno
28. 5. 2014